Líbilo se mi, co řekl v rozhovoru v loňské prosincové Xantypě Jan Spálený. Pětašedesátiletý muzikant odpovídá na otázku, zda jej štve limit, související s věkem se horšící formou: „Kdyby mě štval ten limit, kterej se postupně objevuje ve všech činnostech, který dělám, tak bych se musel zastřelit. Existuje několik možností. Snažit se komunikovat se svým okolím prostředky, které nám zbývají – to nemyslím pejorativně, protože jsme zase schopni víc vnímat než před lety. Kromě toho si dokážeme – mluvím za sebe … – víc uvědomit váhu slova a pauzy. A závažnost doteku. Zní to blbě, ale je to tak. Je současně krásný i hrozný, jak se rozevírají nůžky mezi schopností cítit a technickou možností něco provádět. Tím nemyslím jen hraní na dechové nástroje, ale i sex nebo běh krajinou. Cokoliv. Kapacita paměti, která je obrovská, je zaplněna informacemi, který jsou k ničemu … Honzo dodatečně gratulace ke Tvým prosincovým narozeninám a novému albu Zahrada v dešti.
Často mě v těchto předvánočních dnech přišla na mysl písnička od skupiny Jablkoň,
kde se zpívá: "Kampak všichni spěcháme, kampak všichni jdem? Tam kde svítí hvězda, tam kde svítí hvězda nad hypermarketem."
V tento čas nás duchovní našeho světa nabádají, abychom zpomalili, abychom se zastavili.
Říkám NE! To nestačí! Naopak - nezastavujme se! Honem, utíkejme, pospěšme, chvátejme, prchejme
co nejrychleji a dejme se - do klidu!
Nejhorší je podlehnout předvánočnímu skupinovému šílenství ... musím končit, žena chce, abych
nelelkoval a zaběhnul nakoupit, že něco zapomněla. Šťastné a veselé! Hou!
teď jsem si vzpomněl na Segrada, asi zrovna dřepí ve své dílně se sítotiskem a dělá péefka.
Poznali jsme se před rokem a půl na křestu CD Žambochů. Přistoupil tam ke mně chlapík ve zralém věku, nabízel mi panáka pálenky a povídá, „ogaro my se známe, z Folkových kolotočů v Ostravě, vzpomínáš ten mejdan ?… Tys už zapomněl, ale my jedeme ve stejném vlaku,
akorát každý v jiném kupé!“ To je František Segrado, který nachává češtinu rozkvést a nejlíp zazpívá Hapkovo a Horáčkovo „když mě ale k ránu objal chlad, zkoušel jsem si do tmy malovat“ …
30.11.07 * dnes po desáté večerní jsem se podíval na dvojce na záznam posledního koncertu Vlasty se skupinou Každý den jinak v Lucerně 22.12.06. Vlasta byl dobrý, celé to bylo dost dobré. Samozřejmě i díky bandu KDJ, který to s ním celá léta táhnul. "Hrajte mi blues ..."
Jako host dua Hořký kafe (+ Martina Trchová) jsem 16. listopadu společně s Rolandem Kašperem hrál na zámku v Sázavě nad Sázavou. Výjimečné místo s pozoruhodnou gotickou stavbou, s výjimečnými lidmi, tím myslím i pořadatelský tým s názvem Jiná vesta. Na koncert se přišel podívat i domácí Michal Jupp Konečný. Mrkněte na fotky.