Kytarista, zpěvák, skladatel, textař a jedna z dlouholetých vůdčích osobností folk rockové kapely AG Flek Karel Markytán si natočil druhou sólovou desku. K jejímu vzniku si pozval hudebníky jako Petr Vavřík (baskytara - Buty), Petr Hoffmann (kytara – AG Flek), Milan Nytra (klávesy – AG Flek, Progres 2, Buty, Laputa), Marcel Gabriel (bicí – Mňága & Žďorp) a další, o kterých ještě bude řeč. A společně vytvořili nádhernou hudební kolekci dvanácti písniček vesměs se vyrovnávajících se stářím a vyznávající hold tomu, co nás ještě drží při životě v čele s muzikou. I když sem tam zazní tvrdší kytarové riffy, vesměs muzika líně pluje po krásných melodiích a potrhuje Markytánovy neotřelé textové obraty. Plná jich je už úvodní a titulní Je muzika!, přímo písňové vyznání stárnoucího muzikanta se slovy jako: „…slunko přeje mladým koním, já chci zůstat v jeho záři, ač můj čas byl už vloni, něco vím o přepřahání…, nebo jasné vyznáni tomu jedinému životabudiči: „…jen sem tam, když se šeří, tak to zkouší na mě panika, ještě tady je, ještě tady je Muzika!“ Markytán si napsal kompletně valnou většinu písniček s výjimkou skladby Plechové boudy k níž hudbu složil Petr Vavřík a Svět můj a Tvůj, kde je autorkou muziky, na textu se podílela a s Karlem Markytánem ji nazpívala Eliška Lajdová. A společné pěvecké číslo patří k tomu nejlepšímu na albu – melodie klidně plyne s vybrnkáváním elektrických kytar a občasným, jako by nesmělým, sólem a nad nimi se vznáší a prolínají dva hlasy v generačních výpovědích. Druhým duetem a absolutním vrcholem desky je píseň Kafe na mrakodrapu (Ech, synku) k níž si autor coby zpěváka přizval Martina Kyšperského z kapely Květy a v country rocku společně vyzpívávají ony známé pocity člověka, který se ocitne ve velké výšce a náhle všechny starosti vypadají nicotně: „…víš dole právě není, není ani ámen…, nebo fórek s asociací na slavný obrat v trampském hitu. Melodie mířící do refrénu jakoby připomněla motiv, o který se už v minulosti soudila kapela s jiným zpěvákem, včas však uhne do krásného klenutého vrcholu. Středočecha za ucho zatáhne výslovnost „zme“ nebo oslovení synku, ale co už, vždyť je to výpověď Moravana, a to k tomu tak nějak samozřejmě patří. Nádherných skladeb je na desce rozdáváno plnými hrstmi, ať už je to povídání si s doktorem v té nazvané Součást plánu s vokálním doprovodem Markéty Vodičkové a návodem „…jak si dojít pro nirvánu, s rukou na strunách…“ a obratem „….má loď jen kotví, vyplouvá k ránu…“ Zpěvem Vlastu Redla připomínající a akordeonem Pavla Březiny doprovázející Slavnosti, milostné vyznání starého muže Tak trochu SuperStar, netradiční vánoční Advent nebo Obrázky z léta 2020 (Du-Důby-Dam) se smutnou trumpetou Pavla Skopala. Ze zadní strany graficky hezky vyvedeného bookletu letos sedmdesátiletý Karel Markytán spiklenecky zhlíží půlkou obličeje a jako by chtěl říci něco o tom, že stáří je sice trošku smutné, ale není třeba rezignovat, protože ještě je tu přeci muzika. A stárnoucí publicista mu více než rozumí.