verše strádají
bezkrevnou nemocí
víčka volají
po spánku po půlnocích dosud nikdy dřív
nebál se víc
prázdných papírů
a ráno
že poví
zas nic tak se vyznává
že chybí mu vyznání
zvonečky nápadů
jsou nehybné
bez cinkání týdny míjejí
co ty s tím
básníku
kolem oceán
zbloudilých námořníků volní
jak hodiny v řetězech roků
takoví můžeme být
pošlapat ciferník
tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít dosud nikdy dřív
tak jako dnes
nepočítal dny
a kolikrát může se splést dosud nikdy dřív
nebál se víc
prázdných papírů
a ráno - že poví - zas nic volní
jak hodiny v řetězech roků
takový můžeme být
pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít.