Nick Cave o milostné písni:

"Věřím, že milostná píseň je smutná. Je v ní křik samotného zármutku. Všichni známe pocit, jemuž Portugalci říkají saudade, nevysvětlitelnou touhu, dychtivost duše, již nejde postihnout ani pojmenovat."

 

 

"Vždycky ji měl Bob Dylan, psal o ní Leonard Cohen. Van Morrisona pronásleduje jako černý pes - i když se pokouší, nemůže jí uniknout. Saudade dokáží přivolat Tom Waits i Neil Young. Je v každé milostné písni, protože milostná píseň není nikdy jednoduše šťastná. Musí přijmout tu možnost, že to bude bolet. Písně, které mluví o lásce, aniž by v nich byla stopa po bolesti nebo vzdechu nejsou žádnými milostnými písněmi, ale písněmi nenávisti, co se za milostné písně vydávají. Není jim radno věřit. Zapírají naši přirozenost, Bohem dané přávo smutnit a rozhlasové vlny jsou jich plné ... Ve svých dvaceti jsem začal číst bibli. V brutální próze Starého zákona, náladě jeho slov a obraznosti jsem našel nekonečnou inspiraci. Zvlášť v pozoruhodné sérii milostných písní/básní nazvaných žalmy. Objevil jsem, že žalmy, které se přímo zabývají vztahem mezi Bohem a člověkem, překypující vším tím neopomíjejícím zoufalstvím, dychtěním, vzrušením, erotickým násilím a brutalitou, přesně jak jsem doufal ... Ve světě moderní pop music, kam milostná píseň zdánlivě patří, ale skutečný zármutek není vítán. Samozřejmě existují výjimky. Občas se najde písnička, v níž se pod laciným plastovým rytmem skrývají milostné verše skutečně ničivých rozměrů. Skrýt hrůzu lásky v kousku bezmyšlenkovitého, neškodného popu je totiž úchvatný nápad."

Nick Cave, Milostné písně z knihy Tajný život (1999)