ještě jednou díky za včerejší večer. Na AG Fleku jsem vyrůstal a kdybych si tenkrát, ve svých 17 letech měl představit, že mi jednoho dne zavoláš, že hrajete v Plzni, že mám u vchodu volnou vstupenku a že pak se mnou půjdeš na panáka... smál bych se sám sobě, co mě to napadlo. Nedávno jsem si povídal s jednou kamarádkou (je beznadějně ztracená, přesvědčila sama sebe, že je na světě, aby se jí děly špatné věci) a říkal jsem jí, že všechna přání a sny se časem splní, jen to chce nezapomenout na ně, dávat si pozor na to, co si přeješ a vědět, že všechno má svůj správný čas. Nevěřila mi, ale to je v pořádku, protože to je na každém, v jakém světě se rozhodne žít. V tom mém to funguje. A bez těch pár věcí (a že jich ubývá), bych nebyl dnes tam, kde jsem. AG Flek mezi ně patří.
CHCI SE OMLUVIT VŠEM, KTEŘÍ MI NABÍZEJÍ PŘÁTELSTVÍ I JINOU KOMUNIKACI NA FACEBOOKU, VELMI SI TOHO VÁŽÍM, ALE Z JISTÝCH DŮVODŮ JSEM PŘESTAL AKTIVNĚ VYUŽÍVAT TENTO VIRTUÁLNÍ PROSTOR A UVÍTÁM JAKÝKOLIV VSTŘÍCNÝ KONTAKT NA TĚCHTO SVÝCH STRÁNKÁCH.
Na adresu jedné nedávné události, které jsem se dílem účastnil, bych - s díky za podporu a při vší úctě ke všem zúčastněným - rád poznamenal, co mi občas zarýmuje můj strýček: "Kadle Kadle, je po divadle". Tak, tak.
Asi bych to nevytahoval, kdybych ... no byl jsem se podívat na Scorseseho filmový dokument o jednom z Beatles, o Georgeovi Harrisonovi. Docela mě to vzalo, nejen proto, že jsem načichlý muzikou. Zdálo se mi, že v tom filmu je všechno. Ty více než tři hodiny jsem si v kině rád odseděl. Bylo to inspirativní a přimělo mě to přemýšlet mimo jiné i o tom, co hlavně ještě ve svém životě chci dělat.
Co chci? Napsat co nejlíp pár písniček o tom, co jsem prožil. A víc než občas si zahrát. A zvládnout život.
