dívej
co plakátů
prý je bál a že nás zvou
schováme nahotu
svých tváří pod maskou pojď
je smutné tancovat sám
a bude pozdě za chvíli
své místo k tanci hledám
a chci být někomu milý díky, kdo dáváš mi sílu
když klesám níž kéž sil mi neubývá
když mě v proudu strhne vír
kéž duše tančí, zpívá
až na okraj únavy díky, kdo dáváš mi sílu
když klesám níž náhle ze mě všechno padá
někdy tak málo postačí
ke štěstí
a cítím to vědomí křídel
vědomí co skály zvedá
co nás vždycky navrací
na rozcestí
zpátky z uliček samotou slepých doutnající jiskry nadějí
hoří chvilkovým doufáním
že nás něco velkého teprve čeká
oslavím i príma den
i to že někdo má mě hodně rád
i príma den
a že někdo mě má snad hodně rád až do rána chci tančit jak vítr
tak volná a nespoutaná
a ta noc až jak život je dlouhá
až svítí

roztoužená