jako malované
jsou sny
které spřádáš
mě od nich vtahuješ
bez ptaní
měla bych odejít
když jsem otvírala dveře
ty všechno jsi neřek´
a teď
říct neumím ti ne. proč právě já? kdyby sis hrál
třeba na krále
stokrát zalhal,
já ti uvěřím,
protože chci.
Já vůbec nevím co dál,
čert aby tě vzal,
nejsem jen zblázněná. je v tom něco víc co umíníš si
za tím jdeš
jak získat lidi na svou stranu víš
všechny nějak přesvědčíš
jak hluboko pod kůží
tě mám
v tom zvláštním násilí
jsi sám
možná tím všechno jednou poničíš číslo jsi byl
a máš i pár vroubků.
já slyšet to musela od druhých
to bolí
víš
teď ale nechat tě jít
stejně nebyl by klid
nejsem jen zblázněná je v tom něco víc