bereš a máš mě
jako knihu
čteš ve mně a pak
vrátíš k ostatním
já ráda cítím tvých dlaní tíhu viď že se ke mně
budeš vracet
i krásná kniha si to může přát
no už mi není jenom dvacet
řekni, že stojí za to ve mně listovat vždycky mě necháváš
uprostřed věty
mám strach, že uhořím
povídej, co ty? a ty mi říkáš
málem sladce
prý samota ve dvou tolik nezebe
ty tvoje básně
je s tebou práce
raděj mě vezmi na chvíli do nebe vždycky mě necháváš
uprostřed slova
mám strach že zestárnu
vem si mě znova bereš a máš mě
jako knihu
čteš ve mně a pak
vrátíš k ostatním
já ráda cítím tvých dlaní tíhu