zas brečím nad životem
nahlížím živým plotem slabosti
do zahrady svých štěstíček
způsobem málo ženským
teď koketuju se šampaňským z hlouposti
jenže nikdo není na klíček Jsi frajer, samá sranda, jsi vítr
ty si chtěl si mě nést,
teď říkáš po létech
po všech co za sebou máme:
My se museli splést
Dřív věděla jsem přesně
kdo pomůže mi z tísně
a co dnes?
Dnes vezmeš si své knihy ...
Když mizíš pryč, běž rychle
z hádek by byla bichle
jen kdo teď má líbat mé pihy ?